ME X-terra Prachatice

Mistrovství Evropy v X-terra triatlonu, které se konalo v České Republice je něco co jsem prostě musela jet. Dostat se na startovní listinu elite ženy byl první úkol a připravit se na závod byl úkol druhý. Zranění nohy mi neumožnilo přípravu po běžecké stránce, ale o to více jsem trénovala plavání a kolo. Každodenní plavecké tréninky s Tomášem Kočařem (Konrád tools team) byly na špičkové úrovni. Sejde se spousta lidi, a ikdyž byly tréninky někdy opravdu těžké, tak na to člověk nebyl sám. Připomnělo mi to mnoho pocitů z minulosti a uvědomila jsem si, jak je triatlon na vrcholové úrovni náročný. Člověk by na to málem i zapomněl:) Ráno se téměř utopíte v bazénu a večer sotva točíte nohama a přemýšlíte, zda kolo hodíte do příkopy rovnou, a nebo až po závodech:) Ale ne... Tréninky na MTB a navíc v lese jsou super změna. Jan Reiner mě učil trénovat pdle wattů a jezdili jsme těžké intervalové úseky a prostě ten pocit po tréninku, že jste to zvládli je úplně nejvíc. 

Doladění proběhlo skvěle a na Mistrovství Evropy jsem odjížděla v dobré náladě. Jelikož můj největší problém je v technice na MTB, tak ve čtvrtek mi Honza natočil celou trasu cyklistiky. V tu chvíli bylo o zábavu postaráno. Zjistili jsme, že mám strašně těžké převody a nejsem schopná na nich vyjet kopce. V Prachaticích nebyl převodník k sehnání. Dohánělo mě k šílensví, že mám nejtěžší převody ze všech, ale nic s tím nešlo udělat. Trať byla mokrá, technická a neskutečně náročná. Musím přiznat, že jsem měla značný respekt ze závodu.

Závodní den je náročnější než na běžeckých závodech. Musíte jet do běžeckého depa do Prachatic, tam si připravit batoh na běh (boty, číslo, guma na čislo, brýle, gely) a umístit ho ke svému startovnímu číslu. Musíte si zapamatovat odkud příjedete z cyklistiky, kdy si sundáte tretry, kde máte běžecký batoh a kam následně poběžíte a komu batoh odevzdáte. Když tohle máte splněno, tak se přesunete autem ke Křišťanovickému rybníku (nejvýše položený rybník v ČR), a tam umístíte do dalšího depa kolo, helmu, brýle, cyklitické tretry, ponožky. Zapamatujete si kde máte kolo (v mém případě opravdu dobře) a utíkáte se schovat před deštěm a nervózně očekávat závod.

A stále prší. Je vám zima... "Ne, do vody nejdu... počkám až na start!" A je to tady... Hromada lidí se vrhne do vody a snaží se bojovat o pozice. Někdo mě tahá za nohu a já kopu ze všech sil a snažím se aby mě pustil. Super můžu zase volně plavat. Plavecká část trvající 21 minut se nakonec ukázala v mém podání jako nejúspěšnější. Vybíhám jako 3.tí žena. Neskuečné!

Zmatkuji v depu... Někdo mi ukradl kolo? To není možný... Stále ho nemůžu najít. Ano jsem mimoň - kolo je přede mnou. Zvládám depo s nejpomalejším časem ze všech žen a už si to šlapu po kluzkých kořínkách. Proč musí pršet zrovna dnes? S mokrou tratí nemám zkušenost. Kolo je jako jedna velká nestabiní plošina a já se jen modlím, ať se na ní udržím.  Brýle se mlží a bahno máte i v zubech. Jo tak nějak vypadá x-terra. Po paměti sahám po bidonu s pitím. Ha... není tam.... Oki super havně nestresovat - někde mi vypadnul. Vezmu si další na 15km. Převody mi berou sílu, špatná technika bere drahocené sekundy. Ale stále šlapu. Tmavý až téměř pohádkový les, že nevidíte vůbec nic. Singlovou trať projíždím v podstatě po slepu a po paměti. Déšt zesílil natolik, že už musím sundat brýle. Tento krok mi je osudným a letím přes řidítka. Chvilka nepozornosti a ochutnávám mech z lesa. Hledám kolo... Opět mi ho někdo ukradl:)... Je až v příkopě. Vyhrabu se s kolem zpět na cestu, zkontrouji ho, srovnám řidítka a už opět šlapu a šlapu. No moc mi to nejede. Neustále rovnám helmu, jedu s respektem a rozvahou. "Posvačím" gel a závěrečný pumptrack projíždím s rozporuplnými myšlenkami. V nohách mám 35km. Nastoupáno přes 1000m.

Jak zvládnu běh? Vždyť je to 10,5km s 600m převýšením. Více času na přemýšlení nemám. Je to prostě Mistrovství Evropy, tak musíš... Beru gel, přezouvám boty a vybíhám. První kilometr byl asi nejdelší ze všech. Ty následující byly opět s entusiasmem a s chutí. Ano, běh je to co mě baví. Byla jsem vyčerpaná, ale měla pocit, že zase běžím rychle. V lese byl náročný a členitý terén.  Občas bylo rychlejší jít po čtyřech než trápit unavené nohy. Ale čím déle běžím, tak tím lepší pocit mám. Dvě elitní ženy předbíhám. Bezva... Holky moc neběží... Terko musíš... Snažím se pocitově zrychlit a doběhnout další elitní ženu. Prachatické náměstí se blíží a já ji mám na zádech... Přichází výběh hradeb a ona mi to vrací. Jsem zase za ní, ale nepouštím ji... Nabíháme do města a zde mám poslední šanci ji předběhnout. Nedaří se mi to... Závěrečné mega moc vysoké palety umožní přeběh jen jednomu závodníkovi a já na ně vbíhám jako druhá. Cíl je v zápětí... No dobře, tak tuhle jsem nedala. Taktická chyba a je z toho 12.místo z Mistrvoství Evropy. Chtěla jsem TOP 10. Mohlo to být 11.místo, ale na to se nehraje. Čas 3hodiny 10min. Měla jsem 3.tí plavání, 5.tý běh a špatné kolo. Ok... S tím se dá pracovat. V souhrnu spokojenost. Neskutečné vyčerpání organismu. Horší než po maratonu a ty namožené svaly... Každý krok je za trest. V dalších dnech se rozbolí naražené rameno, přidají občasné křeče a ano vymslím další závod:) Bude velmi brzy:)... Těšíte se?

Zpět>>
Brněnské komunikace
Mizuno
SKINS
MT Novák
Šmakoun
posilovna Průvan
Jaroměřická mlékárna
© Copyright durdiakova.cz
WD