Bike marathon Drásal

Hostýnské vrchy mi nabídly nezapomenutelný zážitek a to především z hlediska obtížnosti trasy a souboje s profi bikerkami.

Zlehka pozvolnější start mi umožnil se uklidnit a jít do závodu s rozvahou a čistou hlavou. Musím přiznat, že jsem byla velmi nervózní před startem. Bála jsem se pádu, bála jsem se zranění a bála se všech nástrah, které závod poskytoval. Nedokázala jsem odhadnout jak dlouho trasu pojedu a raději to ani příliš nestudovala. Připravila jsem se na závod okolo 5ti hodin. Jediný plán byl neriskovat a bezpečně dorazit do cíle a zvládnout závod jako náročný trénink.

Samotnou mě překvapila má síla v kopcích. I přes velké teplo a vyšší tepy jsem se cítila v kopcích velmi dobře. První kopec trval 14min a pohybovala jsem se dokonce na třetí pozici, což mě neskutečně povzbudilo a dodalo potřebný elán do závodu.  Má technika je limitujícím prvkem a rozhodovala závod. V každém sjezdu jsem ztrácela i polovinu času oproti soupeřkám. V praxi to znamenalo pro mě časovku nahoru a co nejméně ztratit dolů. V určitou chvíli se z toho pro mě stala ale hra. Byl fain pocit holky v kopcích dojíždět a ve sjezdu je se strachem v očích pouštět před sebe. Ale musím říct, že čím déle závod trval, tak tím lépe jsem ve sjezdech jela a více si věřila. Tohle je pro mě největší úspěch. Každé zlepšení mých sjezdařských dovedností je obrovská pomoc do budoucna.

Špatně se mi píše článek, protože si ze závodu mnoho nepamatuji. Jela jsem soustředěná... Nejtežší výjezd byl rozhodně na Kelčský Javorník. Nastoupalo se po kamenité cestě cca 500m za velmi krátkou dobu. Po výjezdu následoval velmi technický a dost nebezpečný sjezd dolů. Poslední část výjezdu a první část sjezdu byla tak náročná, že se běželo po svých a kolo se tlačilo. Byly to opravu náročné momenty závodu. Mnohokrát mi pomohlo se posadit až úplně za sedlo a jen kolo "řídit". Ono to kolo, je totiž mnohem chytřejší než si myslím:) 

Po sjezdu následoval mírně houpavý terén s kořínky a bažinami. A právě do jedné z nich jsem krásně zaplula a to kompletně celá. Pokřtila jsem nový dres "Cyklosport Chropyně" a taktéž obě rukavičky. Což bylo velmi nepříjemné. Klouzaly mi gripy a bahno měla úplně všude. Hlavně že se pád obešel bez zranění... 

Afaltové kopce, tzv. "Grapy", které jsem jela dokonce rychleji než loni na silničním kole, se mi jely skvěle. I psychicky jsem si velmi odpočala. Žádná technika a jen si mohla jet své tempo.

Někoho by mohlo zajímat že jsem jedla co 30minut a opravdu pravidelně doplňovala energii. Byly to především mé oblíbené Gely značky GU a želatiny od Enervitu a od Ethic sportu. Nemám svou značku, takže nejsem vyhraněná a zkouším co mi nevíce bude vyhovovat. Alespoň si rozšiřuji své obzory:)

Unavená jsem začala být až okolo 60km. Bylo tam dlouhé a velmi prudké stoupání po šotolině kde mi soustavně hrabalo zadní kolo a docházely síly. Navíc jsem zjistila, že jsem nechala v bažině asi dva gely, což mě teda příliš nepotěšilo. Jediné štěstí bylo napojení 120km trasy, "trasy A", na naši trasu. Dodávalo to novou energii a potkávala jsem více lidí, což bylo příjemné. Ukořistila jsem jeden banán a hned mi bylo lépe. 

Největší radost mi udělal závěrečný sjezd lesem, který byl rychlý a hodinky mi přibližovaly cíl neskutečně rychle:) Najednou chybělo do cíle jen 5km a už potkávala lidi, kteří fandili a povzbuzovali. Velmi příjemným překvapením bylo setkání s mým Honzou (Jan Reiner). Jel trasu "B", která měřila něcelých 60km. Předjel mě asi 10sec od cílové brány. Bohužel měl sebou spoustu dravých "vlků", kteří chtěli bojovat o pódium a tudíž romantický dojezd ve dvojici vůbec nepřicházel v úvahu:). Oba jsme vybojovali medaile (2.místo a 1.místo) a já se zároveň mohla těšít z celkově 5.místa v UCI žebříčku elitních žen. Jen bohužel UCI mezinárodní licenci nevlastním, tudíž jsem jako TOP 5 vyhlášena být nemohla. Radost mi to však nepokazilo. Prostě to byl fantastický zážitek a ten mi nikdo nevezme. 

Zpět>>
Brněnské komunikace
Mizuno
SKINS
MT Novák
Šmakoun
posilovna Průvan
Jaroměřická mlékárna
© Copyright durdiakova.cz
WD